Alpy 2017
Víkend v Alpách
Janek s Vikou a Karolínou, Michal s Martinem, Vláďa
Středa – 23.8.2017
Vyjíždím před pátou. Je to o den dříve. Přespím u Michala a ráno vyrazíme spolu i s Martinem. Dnešní cestou mě doprovází Jindra. Udělá si vyjížďku a potká se s ostatními. Nejedeme úplně nejkratší cestou. Mezi Rýmařovem a Šternberkem se trochu (plánovaně) motáme. Jindra si to asi moc neužívá. Jsou tu hodně špatné cesty.
Po osmé jsme v Hradišti a já jedu nakoupit eura, než mi zavřou. Mezitím už nás Michal s Koudym a Luckou čekají u Komína. Máme za nimi dojít. Je velké riziko, že my už si tam nic nedáme. Otevírací doba tohoto podniku je v poslední době nevyzpytatelná.
Ve 20:23 stíháme prvou a taky poslední objednávku. Pak už nás nekompromisně kasírují. To je dobře. Na osmou ráno je plánovaný odjezd.
Před spaním se místo pohádky ukolébáváme marnými pokusy propojit interkomy 3 helmy.
JO! Nakonec se to Michalovi podařilo!
Čtvrtek – 24.8.2017
Budíček! V 8 musíme být v sedle.
Poprvé budeme od Michala odjíždět ve čtyřech. Všechno klape, jak má. Po rozloučení s Jindrou (musí do práce) odjíždíme. Při vyjetí na hlavní se dívám na hodinky. 7:58. Jsme sakra dobří! :-)
Na OMV v Hodoníně máme sraz s druhou, stejně početnou částí naší výpravy. Janek s Vikou a Kájkou přjíždí vzápětí. Janek objednává kafe. Chvilku pokecáme co nového a už jedem dál. Čeká nás dnes ještě dost kilometrů, tak se po dvaceti minutách opět rozjíždíme.
Cestou děláme 4 zastávky na čerpačkách. Před šestou přijíždíme k Milošovi do Berchtesgadenu. Zastihujeme ho při práci na hotelu. Nafasujeme klíč od apartmánu, ubytujeme se, očista a rychle do obchodu pro nějaké plechy. Večer debatujeme a zhlížíme na okolí z dvou balkónu našeho apartmánu.
Pátek – 25.8.2017
Včerejší večer jsme využili také k plánování dnešního dne. Příliš kreativní jsme nebyli. Grossglockner se přímo nabízel.
Odbíjí devátá a my jsme za řídítky. Po 47 kilometrech od startu, respektive 7 od Loferu neplánovaně zastavujeme. Janek se rozhodl v polních podmínkách podrobit svou KTMku drobné, rutinní operaci. Tasí skalpel, pilku a s chirurgickou přesností se pouští do práce. Po deseti minutách je hotovo a my směřujeme dál k vrcholu.
V Zell am See doplňujeme palivo. Strojům i nám.
Po poledni přijíždíme na Gross. Počasí nic moc, tak to ani není na velkou kochačku. Janek si s Vikou mění motorky, že si to dá i s Kájkou ještě jednou. Pravda, 26€ za motorku (auto 36€) není žádná láce, tak je třeba toho využít. Přidává se Martin a já. Michal s Vikou čekají (jen chvíli :-) ) na parkovišti.
Po druhé jízdě pokračujeme až na konečnou – parkoviště Kaiser-Franz-Josef. Utvrzujeme se, že ledovec skutečně roztává. S prvními kapkami deště dožvýkáme svačiny a vydáváme se dál. V plánu máme ještě Kaprun. Michal nás chce zavést k památníku obětem požáru lanovky z r. 2000.
O půl čtvrté jsme na místě. Procházíme památník a pohledem najdeme i zarostlý vjezd do onoho tunelu. Scházíme ke stanici současné lanovky. Tady se drobně občerstvíme (ceny místního bufetu více než drobné občerstvení neumožňují :-) )
Vracíme se přes Hochfed, tunelem Schmitten u Zell am See zpět na apartmán.
Scénář po návratu je stejný. 6 lidí (voňavých motorkářů) proběhne jednou sprchou a pak už hurá do obchodu, restaurace, či jen tak na balkón.
Sobota – 26.8.2017
Ranní pohled z okna napovídá, že “dneska by to šlo!” Slunce svítí, sucho nálada skvělá.
Jelikož nás zítra čeká zátah domů, chceme se dnes jen tak povozit a trochu porozhlédnout. Cílem má být “Přemovo passo“.
Před odjezdem děláme rychlý servis strojů. Janek maže řetězy (servisuje dvě motorky), Michal seřizuje s Martinem řadičku, která ho včera zlobila. Ostatní lelkují.
Nemůžeme minout hned prvou čerpačku Berchtesgadenu. Opět je třeba doplnit palivo.
Po deseti kilometrech vjíždíme do Hallein. Celkem masakr! Interkomem si s Michalem říkáme, že by jsme s tím měli na zítra asi počítat. Ani motorky v té zácpě nejsou moc platné. V následujících dědinách je také silný provoz. Trhovci roztahují stolky.
Passo Postalm nám doporučil Přema. Relativně krátké, klikaté, úzké sedlo. Za 2€ toho nejde moc čekat. Vrchol je milým překvapením. Výhled na okolní skály, pěkné louky, pasoucí a povalující se kravky. Chvíli posedíme v trávě, dáme kafe v místní občerstvovně a pomalu se vracíme zpět – k Milošovi na penzion Gasthof Auerwirt do Oberau.
Miloše, vždy zaneprázdněného milého chlapíka, jsme od středy neviděli. Snad nám to dnes vyjde.
Na penzion přijíždíme hladoví, žízniví. Usedáme na zahrádku a vzápětí se nás ujímá již známí personál. Miloš je ve městě, nakupuje.
Klaplo to.Miloš se vrátil. Sedá si, tiskneme si ruce a dáváme se do hovoru. Při vyprávění nás Miloš přesvědčuje, ať se zajedeme podívat i k nim “na kopec”, na Rossfeld strasse. Cestu už známe. Za 4,5€ tak akorát. Dnes (na rozdíl předchozích let) se tam už nikdo nesnaží vybírat peníze. Instalovali tam automatickou závoru jak na parkovišti a šlus! Kde jsou ty časy, kdy nudou unavená obsluha v 7 (večer) odešla a mohli jsme tam jezdit třeba do rána. Hold stroje, ty se nezakecaj! Ale i tak… krátká procházka a k tomu pěkné výhledy.
Sjíždíme dolů k apartmánu. Absolvujeme tradiční procedury a rozhodnutí, že poslední večer navštívíme zahrádku Milošova hotelu Schwabenwirt.
Jen chvíli po našem příchodu se stmívá více, než by se dalo očekávat. Zvedá se vítr. Stihneme jedno pivo venku a už nám ubrus bere vítr i obsluha. Blýská se, začíná pršet a všichni z venku se snaží dostat pod střechu. Prší a my jsme v suchu na místě, kde jindy snídáme.
Na apartmánu ještě pojíme a chvíli posedíme i když tušíme, co nás zítra čeká (Hallein + cca 600km).
Neděle – 27.8.2017
Ranní výhled nestojí za moc.
Mokro, mlha, Podmínky ne zrovna ideální na cestu zpět. Mokré motorky, vlhké hadry… Joo, někteří i durch mokré. Jankovi nějakou nešťastnou náhodou uvízla část svršků na balkonu v dešti. Mokré lepší, než kdyby ulétly.
Vyjíždíme a hodinky ukazují 7:58! To je jak ve čtvrtek od Michala! Zřejmě znamení, snad dobré :-)
Hallein – projíždíme prvou, druhou křižovatku, most, doprava, doleva… pořád… nikde ani živáčka. Buď byl včerejšek extrém, nebo se prostě takhle ráno do kostela nechodí. Přejedeme kopec a najednou se dělá lépe.
Půl hodiny po deváté zastavujeme na parkovišti u jezera Traunsee. Potkáváme se tam s partou motorkářů někde od Budějovic. Už svítí sluce, to je fajn. Jedeme dál.
Zastavujeme u obce Unterwald. Rychlá svačina a mažem dál. Jedeme opět kolem Dunaje, dnes ale druhým břehem.
Naší společnou, poslední zastávkou této cesty se stává čerpačka u Oberrohrendorf. Tady se rozdělujeme.
Janek s Kájkou a Vikou míří domů, na Slovensko. Michal s Martinem pokračují dál mým směrem, kousek mě ještě doprovodí. Ve Slavkově se rozdělujeme. Před šestou večerní přijíždím bez obtíží domů.
Byl to skvělý prodloužený víkend. Jak se sejdou dobří lidé, nemůže to dopadnout jinak :-)
K dobrému zakončení naší cesty přispěl ještě jeden šťastný konec.
Ve čtvrtek, na čerpačce OMV Hodoníně, kde jsme měli sraz, zapomněl Janek foťák. Dobré nálady mu to určitě nepřidalo. Na zpáteční cestě se tam, jen tak z čirého zoufalství šel zeptat obsluhy, jestli ho někdo nenašel.
Nečekané, překvapivé, milé… Joo! Ten foťák tam měli a vrátili mu ho. Někdo ho po našem odchodu našel a odnesl ho obsluze.
Ať má naše příští společné cestování stejně šťastné konce.